Marek Tůma končí na lavičce Slavoje. Děkujeme, trenére!

Marek Tůma nebyl na Slavoji „jen“ trenérem. Ještě předtím oblékal náš dres jako aktivní hráč A-týmu. Později se vydal na trenérskou cestu, která trvala dlouhých sedm let. Sedm let práce, emocí, starostí, radosti, vítězství i momentů, kdy bylo potřeba zatnout zuby a jít dál.

Mára byl na Slavoji už v době, kdy klub rozhodně nebyl tam, kde je dnes. V době, kdy se Slavoji mnozí smáli, kdy o něj téměř nikdo nestál a kdy patřil mezi nejslabší kluby na Kladensku. Právě v těchto těžkých letech ale ukázal, co pro něj Slavoj znamená.

Společně s předsedou klubu pomáhal budovat něco, čemu dnes můžeme s hrdostí říkat Slavoj Respekt. Klub, který má svoji tvář, svoje hodnoty a především lidi, kteří jsou ochotni pro něj něco obětovat. A Marek Tůma byl jedním z těch nejdůležitějších.

Jeho trenérský příběh začal před sedmi lety u mladších žáků, tehdy ještě ve sdruženém týmu s SK Kročehlavy. Na začátku měl před sebou malé kluky, kteří se po hřišti občas spíš motali, sledovali letadla nad hlavou nebo berušky v trávě. Marek s nimi ale vydržel. Věnoval jim čas, energii, trpělivost a fotbalovou výchovu.

Dnes jsou z těchto dětí hráči, kteří nastupují za dorost, pravidelně hrají za B-tým a někteří už chodí trénovat také s naším A-týmem. To je práce, která není vidět během jednoho týdne ani jedné sezony. To je práce, jejíž výsledky se ukážou až po letech. A právě výsledky práce Marka Tůmy jsou dnes na Slavoji vidět téměř každý víkend.

Bohužel, jak se říká, všechno dobré jednou končí. A tento okamžik nastal právě nyní. Po vzájemné domluvě Marka Tůmy s předsedou klubu bylo rozhodnuto, že se jejich společné trenérské cesty v tuto chvíli rozejdou.

Není jednoduché takovou větu napsat. Vedení klubu totiž Máru považuje za jednoho z posledních opravdových Slavojáků. Za člověka, který tu nebyl jen v časech, kdy se dařilo, ale hlavně v dobách, kdy to bylo složité. Kdy klub potřeboval každou pomocnou ruku, každou hodinu práce a každého člověka, kterému na Slavoji skutečně záleželo.

Rozhodnutí ukončit tuto etapu v nás zrálo delší dobu. Trénovat dorost je mimořádně náročné, a to nejen po fotbalové stránce. Marek bohužel zůstával na mnoho věcí sám a klub mu v posledním období nedokázal podat takovou pomocnou ruku, jakou by si zasloužil. Postupně tak přišly pocity únavy, vyčerpání a dojmu, že v této podobě už další pokračování není možné.

Za to všechno patří Márovi nejen poděkování, ale také obrovský respekt.

Máro, děkujeme Ti za sedm let, které jsi věnoval našim dětem, hráčům i celému klubu. Děkujeme za každou hodinu na hřišti, za každý zápas, každý trénink, každou radu i každý moment, kdy jsi pro Slavoj udělal víc, než se od Tebe očekávalo.

Jsme přesvědčeni, že tohle není definitivní konec. Marek Tůma pro Slavoj vždy byl a vždy bude trenérem. Panem trenérem. Člověkem, jehož dveře budou v našem klubu vždy otevřené.

Nyní je možná potřeba, aby si každý chvíli šel vlastní cestou, nabral novou energii a odpočinul si od každodenního fotbalového kolotoče. Pevně ale věříme, že se naše cesty dříve nebo později znovu protnou a společně navážeme na příběh, který rozhodně ještě nemusí být u konce.

K tomuto poděkování jsme pro Máru připravili také vzpomínkové video. Za všechny ty roky se nám podařilo nasbírat mnoho fotografií – některé fotbalové, některé možná i trochu osobnější. Věříme ale, že nám to trenér odpustí. Stačí se totiž na ty snímky podívat a člověk hned pochopí jednu věc: Mára byl na Slavoji vždy s úsměvem a vždy pro něj dělal maximum.

Děkujeme, Máro. Slavoj na Tebe nikdy nezapomene.

Video ZDE: https://youtube.com/shorts/1AKCZ58jExw?feature=share