Petr Kovář o plánech Slavoje a ekonomice klubu

Minulý víkend slavil kladenský Slavoj postup do I.B třídy. Druhý za uplynulé dvě sezony! Klub je štikou fotbalového okresu. Co stojí za úspěšným tažením, a jaké jsou další plány klubu, na to jsme se ptali jeho předsedy Petra Kováře.

Kam dál?
Honění se za postupy už bylo dost (směje se). Ve vedení klubu jsme se na tom shodli. D B třídy jdeme s pokorou. Do okresního přeboru jsme šli s jediným cílem, vyhrát ho. Samozřejmě dalšímu postupu se nebráníme, ale když nebude hned, tak se nikdo zlobit nebude.

Přeci jen ve vyšší soutěži byste měli mít o něco kvalitnější kádr. Dá se ještě v okolí sehnat kvalitní hráč?
Podle mého se sehnat dá, i když takových hráčů ubývá. Díváme se až do krajského přeboru. A máme i štěstí, protože žádná z našich opor nás neopouští.

Jak si stojíte na ekonomické stránce?
Ekonomicky jsme zdravý klub. Zdroj peněz funguje, dluhy nemáme (usmívá se). Líp se pak shánějí hráči. Rád bych teď tým trochu omladil.

Když jste na tom ekonomicky dobře, chystáte nějaká vylepšení ve fotbalovém areálu?
Moc plánů mít nemůžeme, protože se nás dotkne modernizace železnice, konkrétně výstavba podjezdu a podchodu pod tratí. Kus našeho pozemku musíme odprodat. Pak bude i na novou studnu, zkvalitnění hřiště, vybudování tréninkového hřiště, na závlahu.

Slavoj má slavnou minulost. V polovině devadesátých let jste ve třetí lize porazili kladenský SK. Takhle vysoko je ve vašem okolí jen vesnice Hostouň. Sousední Hřebeč postoupila do divize. Kam chcete jednou dojít vy?
Nedokážu teď odhadnout, jaký je potenciál klubu (směje se). Bylo by super vrátit Slavoji takovou slávu. V současné době jsme na Kladně druhý nejvýše postavený fotbalový klub…

Téměř na den přesně před 5 lety jsme šli zkusit zachránit náš klub, kde hrajeme odmala fotbal. Klub byl v takovém stavu, že neměl mládež, peníze, použitelné hřiště, vybavení a vypadalo to že místo sportoviště bude prales. Díky podpoře okolí se nám povedlo postavit klub na nohy a nastartovat sportoviště, kde teď máme cca 200 malých i velkých fotbalistů. Držet v ruce poháry není úspěch, úspěch je to vidět na hřišti děti, které sport baví a dělají ho nadšením. Náš klub je z roku 1919 a já mám tu čest být tohoto úspěšného období. Je škoda, že u toho úspěchu nemohou být ti, kteří mě naučili starat se o klub aby fungoval, protože těm patří tyto poháry Děkuji všem za pomoc oživit náš klub, bez vaší pomoci bych to nedokázal